Japonci přivykají životu s radiací

07.11.2011 17:24

 

Takřka osm měsíců po katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima musí Japonsko dál žít se zvýšenou radioaktivitou. Poté, co zpravodaj týdeníku The Economist zdolá kopec ve vesnici Iitate, vyskočí ručička dozimetru během chvilky na osminásobek původní hodnoty. A to zůstávají okna automobilu zavřená.

„Nedělejte si starosti, jsem tady celé měsíce, a jak vidíte, jsem stále naživu,“ žertuje tamější starosta Šohej Sato. Stahuje dolů okno u řidiče a radostně se nadechne. Pak zastaví u krajnice, vystoupí z auta a ponoří dozimetr do trávy. Naměřená hodnota se opět zdvojnásobí.

Iitate leží asi 39 km od fukušimské elektrárny, kterou 11. března zasáhla tsunami. Listí stromů v horách nad vesnicí barví podzim jako paletu malíře. Avšak když se do korun opře vítr, setřese z vršků stromů i neviditelné částice radioaktivního cesia a pokropí jimi vesnici.

 

Otce nepohřbil

 

Úroveň radiace na kopcích je tak vysoká, že se tam vesničané neodvažují. Starosta nemohl uložit do země pozůstatky svého otce, které dosud uchovává v urně na jedné opuštěné usedlosti. Vydat se do svahů na hřbitov si netroufá. Vesnice měla smůlu, že ji už nedlouho po neštěstí v elektrárně zasáhl vítr přinášející radioaktivní částice včetně plutonia. Už dva týdny po katastrofě doporučila Mezinárodní agentura pro atomovou energii vládě vesnici evakuovat, protože úroveň radiace přesáhla mezinárodní normy. Teprve šest týdnů po pohromě vyzval kabinet šest tisíc obyvatel vesnice, aby ji do 30 dní opustili. Začátkem srpna zůstalo v obci 120 převážně starších lidí, kteří odmítli odejít.

Zkušenost z Iitate naznačuje, že vláda problém možná podcenila. Ačkoliv obyvatelé obce odstranili na jednom pozemku pěticentimetrovou vrstvu půdy, radioaktivní částice sem nadále sfoukává vítr z vrcholků okolních stromů. „Pokud je nepokácíme, bude nebezpečí kontaminace přetrvávat,“ vypočítává Sato. „A dodnes nám nikdo neřekl, kde odstraněná půda skončí.“

 

Jako od Kurosawy

 

Už na sklonku září vláda zrušila výstrahu, podle níž měli být zbývající obyvatelé měst a vesnic v okruhu 20–30 km od Fukušimy připraveni své domovy okamžitě opustit. Kabinet chtěl lidem dokázat, že má těžce poškozený reaktor pod kontrolou.

Radiace nezasáhla jen lesy a soukromé domy, ale i školní budovy či parky. Ty zatím neprošly očistou. Rodiče dětí z Iitate si proto zatím nechtějí vzít své potomky domů z míst, kam je úřady evakuovaly. „Lékařům věřím tak každé druhé slovo,“ potvrzuje Mihori Takahašiová. „Obě děti ať zůstanou tam, kde jsou. Nechci, aby se sem někdy vrátily.“

Iitate tak připomíná smutnou pohádkovou ves, kde žijí jen unavení a rezignovaní dospělí. „To je úplné prokletí,“ přiznává starosta. „Vesnice začne fungovat normálně teprve tehdy, když v ní budou zpátky všechny děti.“

Ale i když se všichni lidé vrátí, nebude ani zdaleka vyhráno. „Jsme jako z filmů Akira Kurosawy – skoro všichni rolníci jako naši otcové a dědové. Kdo ale bude od nás kupovat potraviny? Z oblasti jen 40 kilometrů od havarovaného reaktoru?“ neskrývá obavy Sato.

 

Zdroj: Právo