Fukušima: Za jadernou havárii mohou lidé, rozhodla rok po havárii vyšetřovací komise
Jaderné havárii, k níž došlo v březnu 2011 po zemětřesení a tsunami v japonské elektrárně Fukušima-Daiči, bylo možné předejít. Katastrofa byla způsobena lidmi a nemůže být považována za přírodní katastrofu. Ve zprávě zveřejněné minulý týden to uvedla nezávislá vyšetřovací komise, kterou před půl rokem ustanovil japonský parlament.
"Zemětřesení a tsunami z 11. března 2011 byly přírodní katastrofy, jejichž rozsah šokoval celý svět. Následná havárie v jaderné elektrárně Fukušima-Daiči, ačkoli byla spuštěna těmito přírodními pohromami, nemůže být považována za přírodní katastrofu." Těmito slovy otevírá shrnující zprávu komise její předseda Kiyoshi Kurokawa. Podle jeho slov šlo o lidmi způsobenou katastrofu, která mohla a měla být předvídána a které se dalo a mělo předejít.
Zpráva vypočítává několik chyb a rovněž záměrných nedbalostí, které vedly k tomu, že fukušimská elektrárna nebyla dostatečně připravena na události z 11. března loňského roku. Tehdy se v důsledku silného zemětřesení přes elektrárnu přehnala tsunami, která vyřadila z provozu chlazení reaktorů. Ty se roztavily a z elektrárny uniklo obrovské množství radiace, z okolí muselo být evakuováno asi 150 tisíc obyvatel. Vysoké míře ozáření bylo podle zprávy vystaveno 167 dělníků. Podle mezinárodní stupnice jaderných událostí šlo o velmi těžkou havárii (jde o nejvyšší možný stupeň, jímž byla kromě Fukušimy ohodnocena už jen havárie v Černobylu). Zpráva komise japonského parlamentu zároveň prozkoumává i závažné nedostatky, k nimž došlo při reakci na nehodu na straně provozující společnosti TEPCO, regulačních orgánů i japonské vlády.
Havárie made in Japan
Závěry zprávy přitom hovoří nejenom o konkrétních proviněních a chybách, ale předseda komise dochází k závěru, že celá havárie byla "Made in Japan". Co tím myslí? "Její základní příčiny musíme hledat v hluboce zakořeněných zvyklostech japonské kultury: v naší bezděčné poslušnosti, v naší nechuti zpochybňovat autority, v naší oddanosti principu ‚držet se programu‘, v naší skupinové mentalitě (v originále groupism - pozn. aut.), v naší úzkoprsosti," uvádí Kiyoshi Kurokawa. Podle něj by totiž i v případě, že by místa lidí zodpovědných za havárii zaujali jiní Japonci, byly následky pravděpodobně úplně stejné.
Japonsko zintezivnilo využívání jádra v 70. letech minulého století, kdy ho vidělo jako cestu k zajištění národní energetické bezpečnosti. Na jeho podpoře se vláda shodla s podnikatelským sektorem a jádro bylo prosazováno jako jednoznačný politický cíl. "Jaderná energie se stala nezpochybnitelnou silou nepodléhající kontrole občanskou společností. Její regulace byla svěřena stejnému vládnímu úřednictvu, které bylo odpovědné za její prosazování," uvádí Kiyoshi Kurokawa. Když se k tomu přidá japonská oddanost organizaci, pro níž zaměstnanec pracuje, je teprve možné porozumět tomu, jak se japonský jaderný průmysl mohl vyhnout poučení z havárií, jako byla ta v Černobylu, a jak se mohlo stát běžnou praxí odporovat požadavkům regulátora a zametat pod koberec menší jaderné havárie, píše se ve zprávě.
Autoři zprávy ke svým závěrům došli na základě asi 900 hodin veřejných slyšení a rozhovorů s přibližně 1200 lidmi. K nehodě podle nich došlo kvůli neveřejné dohodě (collusion) mezi vládou, regulátory a společností TEPCO, která elektrárnu provozuje. Zmíněné instituce totiž selhaly i v základních bezpečnostních opatřeních, jako jsou posouzení pravděpodobnosti nehody nebo vytváření evakuačních plánů pro případ rozsáhlého úniku radioaktivity. Nejméně od roku 2006 společnost TEPCO věděla, že by kvůli velké tsunami mohlo v elektrárně dojít k výpadku proudu a nemožnosti chladit reaktory, nic ale pro nápravu neudělala. Regulační orgán zase věděl, že TEPCO nic nedělá, nijak ale firmu nenutil k bezpečnějším opatřením.
Jaderné havárii, k níž došlo v březnu 2011 po zemětřesení a tsunami v japonské elektrárně Fukušima-Daiči, bylo možné předejít. Katastrofa byla způsobena lidmi a nemůže být považována za přírodní katastrofu. K takovým závěrům došla nezávislá vyšetřovací komise japonského parlamentu
Změnit názvy institucí nepomůže
Podle komise měla společnost mnoho příležitostí, kdy mohla dostatečná preventivní opatření přijmout. Jako jednu z možností uvádí i doporučení, k nimž došli Američané po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001. "K nehodě (ve Fukušimě) došlo kvůli tomu, že TEPCO tato preventivní opatření nepřijala a regulátorům NISA (Nuclear and Industrial Safety Agency) a NSC (Nuclear Safety Commission) to nevadilo. Buď záměrně oddalovali zavádění bezpečnostních opatření, anebo rozhodovali v zájmu svých organizací, nikoli v zájmu veřejné bezpečnosti," konstatuje vyšetřovací komise.
Zpráva je velmi kritická v mnoha ohledech, společnosti TEPCO například vytýká i to, že měla nedostatečně proškolené zaměstnance pro případ vážné havárie, špatně fungoval i krizový management na straně regulátora. Rovněž při evakuaci obyvatel si všechny odpovědné organizace vedly problematicky. "Regulátoři a vláda se nedostatečně angažují v ochraně veřejného zdraví a bezpečnosti," dovozuje komise a dochází k závěru, že bezpečnost veřejnosti a jaderné energetiky může být v Japonsku zajištěna pouze v případě, že dojde k zásadní reformě regulačních orgánů, k reformě společnosti TEPCO provozující jaderná zařízení a rovněž ke změně japonské legislativy týkající se jaderné energetiky. "Výměna lidí nebo změny názvů institucí problémy nevyřeší," stojí ve zprávě. Na další proces by proto měly dohlížet i nezávislé komise.
Jak uvedla tokijská reportérka BBC Mariko Oi, očekávalo se, že závěrečná zpráva bude kritická. "Málokdo ale čekal, že kritika bude až tak tvrdá," dodala Mariko Oi. Autoři zprávy došli rovněž k závěru, že elektrárna byla možná poškozena i zemětřesením, což je v rozporu s oficiálním stanoviskem společnosti TEPCO, podle něhož elektrárnu poškodila pouze tsunami.