Japonská firma Tepco: lakování na růžovo, mlžení, lhaní
Japonci jsou známi jako národ, jehož většina je introvertní. Jsou k tomu vedeni tradiční výchovou od útlého dětství, která vychází ze zásady, že projevovat navenek emoce není vhodné.
Existují však situace, kdy i v zemi „vycházejícího slunce“ lidé svoje emoce projeví naplno a otevřeně. Naposledy se tak stalo nedávno. Nemyslím tím samotné tsunami, i když bylo mimořádně silné, protože tyto přívalové vlny ohrožují japonské pobřeží odjakživa a Japonci s nimi počítají stejně jako se zemětřesením (každý den se totiž země na některém místě v Japonsku otřese v průměru pětkrát), i když většinou jde o otřesy trvající do několika vteřin a velmi slabé intenzity. Proto se budovy v Japonsku stavějí antiseismickým způsobem stavění budov a na obydlených respektive průmyslově využívaných úsecích pobřeží se budují hráze, které mají vlny tsunami zadržet. Takto lze díky lidskému faktoru a odpovědné prevenci snížit riziko ztrát životů a materiálních škod.
Tímto pozitivním způsobem bohužel nejednala společnost Tepco (Tokyo Electric Power Company), největší dodavatel elektřiny v zemi, Ta vybudovala a provozuje jadernou elektrárnu ve Fukušimě, o níž jsme se v poslední době denně dovídali neradostné zprávy.
Kdyby nešlo o tak závažnou událost, kde přišlo o život tolik lidí, působilo by možná až úsměvně tvrzení managementu této společnosti, že elektrárna byla sice chráněna před tsunami hrází, ale ta byla vysoká jenom šest metrů, protože s tím, že by vlna z moře mohla být vyšší, firma nepočítala. Trochu to připomíná výmluvu žáčka, který se při neznalosti látky, z níž je zkoušen, hájí tím, že tehdy a tehdy nebyl ve škole…
Nicméně ani vlna tsunami, která se přelila přes hráz, by nezpůsobila havárii reaktorů, kdyby s těmi předtím bylo všechno v pořádku. Vlna se přihnala na Fukušimu 10. března. Již o dva dny později navrhli inženýři v elektrárně, aby do poškozeného reaktoru byla za účelem chlazení napumpována mořská voda, aby se předešlo nejhoršímu. Avšak management Tepca to nejprve odmítl a dal souhlas až o den později, takže došlo ke zdržení záchranných prací v situaci, kdy šlo doslova o minuty.. Toto zdržení firma zdůvodnila tím, že nechtěla, aby docházelo k poškození jejího majetku(!)
Nejde však jenom o jednání firmy bezprostředně po katastrofě. Dnes, kdy se že nyní, když se „láme chléb“ a hledají se viníci, a a kdy nad Tepco přestala držet ochrannou ruku i japonská Komise pro energii (v níž mimochodem zasedá i pan Akira Omoto, bývalý manažer Tepca), vycházejí najevo fakta, která svědčí, že s Tepcem už dlouho nebylo vše v pořádku.
Firma byla založena v roce 1951, Jaderná elektrárna Fukušima v jejím vlastnictví zahájila provoz v roce 1971 (postižený reaktor č.1 byl první, postupně se stavěly další, celkem dnes existuje 17 reaktorů).
Už od prvopočátku, jak se nyní provalilo, firma systematicky zamlčovala nehody, ke kterým v elektrárně docházelo, prováděla pouze nejnutnější bezpečnostní opatření, protokoly formulovala tak, jakoby v elektrárně bylo všechno v pořádku. Mlžila, lakovala věci na růžovo, lhala.
V roce 2002 došlo k nehodě tak velké, že muselo být vypojeno všech 17 reaktorů, propukl skandál a tehdejší generální ředitel Tepca musel odstoupit. Před protesty jaderných odborníků, ekologických hnutí, ale i širší veřejnosti byl provoz elektrárny v roce 2004 znovu spuštěn.
O několik měsíců později došlo vinou nedbalé údržby k úniku radioaktivní páry z jednoho z reaktorů. Další „mimořádná situace“ v Tepcu nastala v roce 2007 – při zemětřesení tehdy vypukl požár ne sice ve Fukušimě, ale v západojaponské jaderné elektrárně Kašiwazaki-Karima, (mimochodem největší jaderné elektrárně na světě). Firma nejprve tvrdila, že nejde o nic vážného a žemá situaci pod kontrolou, ale později musela pod tíhou důkazů přiznat, že došlo k úniku radioaktivní vody. Tehdy vydala tiskovou zprávu, ve které uvedla: „Nepočítali jsme s tím, že přijde tak silné zemětřesení.“ Což je vyjádření, které asi není třeba komentovat. Dodatečné šetření ukázalo, že havárie menšího rozsahu v jaderných elektrárnách vůbec příslušným orgánům nehlásila, a o veřejnosti nemluvě. Nejvíce kritiky směřuje na pana Matasaka Shimizu, který je od roku 2008 generálním ředitelem Tepca, a který předtím fungoval jako šéf firmy pro komunikaci. Shimizu už předtím, než se stal šéfem koncernu, si získal pověst „odborníka na snižování nákladů“. Požadoval například, aby inspekce jaderných reaktorů byly omezeny a tak se ušetřily prostředky, a této zásady se držel i po havárii v Černobylu.
Šetřilo se na všem, i na mzdách a platech pro zaměstnance jaderných elektráren. Shimizu prosadil, že do nich mohou být přijímání i zaměstnanci bez potřebné kvalifikace pro jaderné provozy, kteří byli pochopitelně placeni méně než kvalifikovaní lidé. Jak před časem zjistil štáb německé televize ARD natáčející ve Fukušimě, byli pro práci u zařízení vyžadujících specializovanou obsluhu přijímáni dokonce sezonní pracovníci, samozřejmě nezaučení.
Ztráta důvěry
Pan Shimizu v posledních dnech a týdnech raději sám veřejně nevystupuje. Podle rozcházejících zpráv je buď „nemocen“ anebo opustil Japonsko. Shimizu za sebe na tiskové konference posílá níže postavené manažery firmy, a havárii v elektrárně Fukušima komentoval slovy: „Omlouváme se, že jsme veřejnosti způsobili tolik starostí a nepříjemností, ale hlavně to zavinila příroda“.
Důvěryhodnost Tepca u veřejnosti a také ve sféře průmyslu a obchodu je dnes v Japonsku na minimu. Ve druhé polovině března klesl kurs akcií Tepca o 60 procent. Nepovede to však zřejmě k pádu firmy, protože ta je největším dodavatelem energie v Japonsku. Jinak řečeno: je příliš veliká na to, aby mohla padnout. Japonské banky mu hodlají poskytnout úvěry v rozsahu cca 18 miliard euro.
Očekávají se samozřejmě velké personální změny ve vedení koncernu. Sám pan Shimizu se údajně dal slyšet, že svůj post opustí, jakmile se podaří pro Tepco získat zmíněné úvěry.
Zdroj: Českobudějovický deník 30.4.2011, autor článku: Petr Přibyl, České Budějovice, foto: internet